Mass Effect, první část… Já vím, že za pár dní vyjde dvojka, tak jsem si řekl, že se podívám na jedničku, abych jako věděl. Navíc byla na Steamu o vánočních slevách za tři zlatý (plus topůrko za tolar, no nekupte to).

Začneme jednoduchým quisem, jako vystřiženým z testů bystrosti pro střední školy: Oblivion se má k Falloutu 3 jako Dragon Age k…? (Ti bystřejší už jistě znají správnou odpověď, ti méně bystří kliknou na odkaz a už se sem nebudou vracet.)

Dvojice Mass Effect – Dragon Age je velmi, ale velmi podobná dvojce Fallout 3 – Oblivion. Jako se Fallout 3 někdy přezdívá “Oblivion se zbraněmi”, tak je Mass Effect “Dragon Age z vesmíru”. Tedy, ono to není tak přesné, samosebou, ale v hrubých rysech to sedí.

Stejně jako DA:O je i ME hra, která míchá prvky RPG (levelování, “parta” dobrodruhů, questy a subquesty) a 3D akci v pohledu “3rd person”. Buď jsem si v DA:O zvyknul, nebo je MassEffectí zpracování o něco lepší, takže mi pohyb činil mnohem míň obtíží než v DA:O a přišel mi po chvíli hraní přirozený.

Děj ve zkratce: Lidstvo expandovalo, setkalo se s jinými mimozemskými rasami, chvilku válčilo, pak se spojilo, a teď … neznámá hrozba z minulosti… všichni zahyneme… někdo musí zachránit galaxii… kdo si myslí, že je to VÁŠ úkol, trefil se (ostatní kliknou na odkaz a už se sem nebudou vracet).

Hra začíná vytvořením postavy a “tutoriálovým” hraním, kdy se seznámíte s ovládáním při prvních misích a najdete první spoluhráče do party. Když jste proškoleni (plusmínus), dostanete se do diplomatického centra galaxie, do Citadely, kde se odehrává vysoká politika. Takový galaktický Brusel. Nakonec se vše taknějak zamotá a po řadě diplomatických jednání, odmítnutí, ponížení a zatvrzení (a několika hodinách hraní, dohadování s diplomaty a pobíhání po Citadele) vám galaktická Rada udělí status Spektry, což je něco jako “agent s povolením zabíjet”, dostanete (v důsledku politických machinací) vlastní loď s oddanou posádkou (Normandy) a letíte vstříc zkáze světa…

Jak jsem psal už minule, nejsem žádný milovník fantasy a na DA:O mě oslovil spíš příběh a vývoj děje než veškerá ta fantasy veteš, králové, teyrni, zlobři (!) a elfové. Je pravda, že škarohlíd může zas namítnout, že Mass Effect je plný scifi veteše, mimozemšťanů a podivných tvorů, ale nemohu si pomoci: pro mne je to snesitelnější. Sice to nemá moc logiku – proč jsou mimozemšťani, vzniklí na jiných planetách v jiném koutě galaxie, plusmínus humanoidní? Proč si staví stavby nemlich stejně jako lidi, tedy spousta kovu, dveře, semotamo květináč s bejlím? A proč jsou asarijky úplně stejné jako pozemské ženské, až na ten avantgardní účes a barvu pokožky?

Což na druhou stranu vůbec není na škodu, vzhledem k tomu, že jsou to aspoň POHLEDNÉ emzačky. Případný milostný románek hlavního hrdiny s modrou slečnou tak není až tak děsivý – sice to trošku připomíná poměr mezi Drsným Chlapem Od Maríny a Šmoulinkou, ale to se dá přežít.

Z tohoto hlediska je vlastně dobře, že mimozemšťani v Mass Effectu nejsou hroudy slizu. Co ještě je v Mass Effectu dobré?

Nevím co si vy představíte pod pojmem “vyvážená hra”, ale já si pod tím představím právě Mass Effect. Souboje jsou přesně tak “tuhé”, jak očekávám. Když se bojuje dlouho, přijde úkol ve stylu “Jdi tam, domluv s tím a oním setkání, stav se támhle, přesvědč onoho, aby zašel za tamtím…”, a přinejhorším se vždycky dá odletět někam na neznámou planetu a hledat tam vodík (nebo helium nebo kobalt nebo jak je právě libo). Čili Mass Effect nenudí tím, že by byl jednostranně zaměřený, není to ani čistá střílečka, ani čistá “chodička”, a dialogy a bohatý příběh na pozadí tomu dodává šmrnc.

Velice hezky je udělané cestování mezi planetama – myslím tím mapu galaxie a téměř “encyklopedické” povídání o každé planetě. Míň se mi líbí “animace letu” – vždycky ten stejný výjev průletu okolo Mass Relay. Nebo výsadek Mako vozítkem – pokaždé kamera předběhne výsadek, pak se vrátí a sleduje úplně stejný dopad… Ach!

Pěkné je to, že na akce chodí hrdina ve skupině. Horší je to, že se nelze “přepnout” na jiného člena party, lze jim jen říct: “Ty jdi tam, ty tam, použij takovou a onakou zbraň”. Nejhorší je, že spoluhráči se občas někde zaseknou, nezareagují, v úzké uličce, když je třeba se otočit, neuhnou a stojí v cestě jako piky…

Dvakrát se mi stalo, že jsem se dostal do mrtvého bodu M.B. – jednou jsem s Makem spadl tak šikovně, že bezmocně leželo na boku a točilo kolečkama ve vzduchu a za živou moc nešlo převrátit zpátky. Vystoupit taky nešlo, jet nikam nešlo… Takže reload. (Teď mě napadá, že jsem mohl zkusit vrátit se na Normandii.) Podruhé jsem hodil granát tak šikovně, že se výbuchem posunula bedna zrovna tam, kudy jsem měl projít. Jiný granát nebyl, odsunout nešla, skákat se v Mass Effectu nedá…

Čímž jsme se pomalu přesunuli k tomu, co se mi na Mass Effectu nelíbí ale ani trošku.

Jak jsem psal výše, vysoce oceňuju (jsem už takový…) společenský aspekt hry. Sice jsem zaměřením samotář a v hrách, kde musím střílet, jsem nejraději takový ten agent (s teplou vodou), co se plíží temnými uličkami a své oběti likviduje přesně mířenými dlouhodobými smlouvami se StČ VaK ranami z odstřelovací pušky, ale tyhle hry jsou tak trochu jako zajímavý film, u kterého mohu ovlivnit děj a ovlivnit, co se stane a jak. Třeba tím, že si vyberu z možných odpovědí…

… několikrát. “Prokecané” možnosti z dialogu totiž nezmizí ani se nijak “neznevýrazní” (to je slovo!), takže si klidně sjedete jeden a tentýž dialog několikrát za sebou, a nikomu není divné, že vám říká to samé. Jasně, je to praktické, když něco zapomenete, může vám to ta osoba říct znovu. Doslova. Neny dobre!

Psal jsem, že Mass Effect nenudí jednostrannými úkoly. To je pravda. K smrti vás po čase začne otravovat monotónnost základen ve vedlejších questech. Ty jsou většinou koncipovány jako “leťte tam a tam a najděte tam to či ono”. Letíte tam a tam (animace!), proběhne výsadek (zase ta animace !!!), chvíli jezdíte po planetě a nakonec se dostanete na základnu. A ta vypadá SKORO PŘESNĚ STEJNĚ jako všechny ostatní základny, kde jste kdy byli. Včetně půdorysu. Brrrr! (Naštěstí místa, kam se dostanete v rámci hlavních dějových úkolů, jsou trochu pestřejší.)

Jedna věc si zaslouží extra zmínku: Dveře! Ty dveře, co potkáte nejčastěji, jsou jednoho druhu: Klasické šoupací se zeleným ovladačem vpravo. A teď pozor: Některé dveře se otvírají tak, že k nim dojdete a kliknete na ovládač. Jiné dveře, které ovšem vypadají úplně stejně jako ty předchozí, se otvírají tak, že k nim přijdete. Asi mají fotobuňku. Logiku to moc nemá, a narazíte na to (doslova) už na své lodi – na Normandii totiž fungují skoro všechny dveře na fotobuňku, takže plavmo projdete třema dveřma po sobě, a když se chystáte stejně elegantně projít čtvrtými, rozbijete si o ně čumák, protože ty se SAMOSEBOU musí otvírat ručně. HERDEK! Proč?!

Ještě horší než dveře jsou výtahy. Furt se někam jezdí výtahem. Předpokládám, že se v tu dobu na pozadí divoce loaduje a že to bylo lepší řešení než ukázat přesýpací hodiny, ale stejně – stojíte tam jako exot a nic. Tak jezdíte myší. Ejhle, na společnících se objeví možnost “Mluvit”. Říkáte si, že aspoň potlacháte – ale nic. Mlčí. Za jízdy výtahem se nebavte s kolegou. Někdy má výtah logiku, ale třeba v Citadele v docích – jen než se dostanete na loď, tak to máte na dvě minuty šmajdání a pojíždění výtahama.

Překvapilo mě, že nemůžu vyskočit. Nemůžu ani pořádně někam spadnout. Prostě to nejde, stejně jako v Dragon Age. Ani krok mimo cestičku. Ve srovnání s naprostou volností pohybu v Oblivionu/Falloutu mě to trochu zarazilo.

No a v neposlední řadě: Inventář. To je u Bioware nějaké prokletí, tohleto? (V Dragon Age je to totiž totéž v bledě modrém.) Inventář je naprosto zmatený, některé předměty jsou vidět jen když si vyberu zbraň a hodlám je namontovat jako vylepšení, někdy “seberu vše” a pak se mě ptá hra znovu, jestli to sebrané chci opravdu sebrat (nebo co?!). Nepotřebné předměty mohu proměnit na omnigel (takový univerzální sajrajt) – ale u každého předmětu musím kliknout na předmět, kliknout na “Omnigel”, kliknout na Ano… a zase rolovat zpátky na místo kde jsem byl. V inventáři jsou předměty plusmínus podle síly, od nejsilnějších k těm nejslabším. Když obchodujete, jsou seřazeny obráceně. Navíc nevíte, jestli náhodou to, co chcete prodat, nemá zrovna někdo na sobě. Zkrátka na práci s inventářem by to chtělo zapracovat, a to tak že hodně.

A co jinak?

Jinak, když tedy máme za sebou to co se mi líbilo a co mě štvalo, můžu říct, že je Mass Effect velmi, ale velmi solidní hra, která dokáže zabavit na dlouhé hodiny (a slovem “zabavit” opravdu mám na mysli zábavu). Přestřelky nejsou moc dlouhé ani beznadějně tupé, úkoly jsou dostatečně pestré (i když skoro pořád v jedněch kulisách), zbraně dobré, systém jejich vylepšení a vlastností propracovaný. (Až na ten inventář, za ten by někdo zasloužil opravdu něco ošklivého).

Kdyby Fallout 3 byl “100”, tak Mass Effect 1 bude, řekněme, 79. Příběh to má podstatně hutnější, spád i hratelnost to má, ale je to poměrně lineární a o svobodě pohybu si nechte leda tak zdát. Navíc jsou ve hře některé protivnosti a nelogičnosti (za ty je ten jeden bodík pod 80). Jsem zvědavý, jestli bude Mass Effect 2 aspoň na 85. Pokud ano, bude to výborná hra pro letošní leden/únor! Už se těším.

• Koupit Mass Effect pro PC
• Koupit Mass Effect pro XBox