V době vydání byl Crysis čiré zjevení: mnozí hráči se mohli zjevit z toho, že nemají sestavu, která by tuhle hru dokázala utáhnout. Hardwarové nároky použité verze CryEngine stále některé děsí ze spaní natolik, že u všech pokračovatelů zmiňuje PR výslovně to, že “nároky na HW jsou mnohem menší”. Takže pokud jste v roce 2007 viděli první Crysis v plném rozlišení a plnými detaily na hodně fps, máte herní sestavu, která stačí na provoz dnešních her.

Ale jinak je Crysis fakt perfektní. Dle mého lepší než Crysis 2, ale k tomu někdy jindy.

Pokud hledáte střílečku, u které se odreagujete, u které nebudete kroutit hlavou nad stupiditou AI, u které vás bude rozčilovat minimum věcí, zároveň to nebude frustrátor založený na šíleně rychlém mačkání FIRE a bude to dobré pokoukání s vyřešenou fyzikou prostředí, sáhněte po Crysis. Teď vyšel i za pár stokorun ve verzi pro XBox360 – ne že by se nějak XBox na dálku hardwarově upgradoval, ale Crytek vyvinul pro Crysis 2 novou verzi CryEngine 3, a ta funguje i na XBoxu360 velmi obstojně a grafika je – neurazíte se, že to tak řeknu? – grafika je kulervoucí; viditelně o kus lepší než u jiných her.

Co je na Crysis tak úžasného (kromě té grafiky)?

Okej, dobrá, “příslušník speciálních jednotek, vyslaný na misi na tropický ostrov, kde bojuje se šmejdem z vesmíru a s nějakejma komoušema” je obnošená vesta i na střílečky. Tedy obnošený nanosuit. Nanosuit je oblek, který umožňuje Našemu Hrdinovi běhat rychlostí dítěte po prvním kari, skákat jako antilopa, nasadit protiprojektilové brnění nebo být neviditelný jako Hopkirk. Okej, všechno jen po omezenou dobu, takže to není zas taková supermanskost, navíc to je do děje dobře zakomponované jako taktický prvek. Trošku klišé… ovšem ke střílečkám to patří.

Já to Crysis odpustil.

Totiž: máte třeba za úkol odstranit tři protiletadlové baterie. Jsou na pobřeží zálivu, hlídají je vojáci, mají tam kulometná hnízda atd. Cesta k nim vede po silnici okolo zálivu. Můžete se tam vydat jak Henryk na procesí, prostředkem silnice za slunečného dne, hned za benzínkou být trefen ostřelovačem na půl kilometru a odebrat se do věčného reloadu, Martine.

Druhá možnost je jít nikoli po silnici, ale škarpou, držet se v keříčkách, pod stromama a ve stínu. On totiž Crysis, jak už jsem psal, řeší “fyziku” – nejen že se upuštěné věci poroučí k zemi a kutálejí se po svazích, ale funguje i zajímavá fyzikální hříčka: Z místa osvětleného je do místa neosvětleného velice špatně vidět, zatímco ze tmy je do míst, kde to šajní, vidět velmi dobře. Já vím, že to není pro většinu překvapivá informace, ale v hrách se to zatím moc nepraktikovalo… Takže “držet se ve stínu” se vám v Crysis rozhodně vyplatí.

Nebo se taky můžete na procházení vykvajznout a podívat se po okolí. Jedna baterie je na takovém mysu, a proti ní je pěkné vyvýšené místo. Tam kdyby se postavil chlápek s RPG…

Anebo si můžete trošku zajít. Když čekají útok od vody a ze silnice, proč je neoběhnout a nejít na to od lesa? Jasně, je to omezené nějakým prostorem, ale v rámci toho prostoru se můžete pohybovat téměř volně, jít, kam se vám zlíbí a řešit úkoly tak, jak se vám hodí.

Chcete jít pěšky? Chcete se s každým mordovat? Nebo radši přesile utečete? Nebo pojedete džípem? To je na vás. V jedné kapitole pojedete tankem. Můžete to vzít nejkratší cestou, nebo si můžete zajet a trošku si zastřílet, jak na tankodromu. Nebo můžete vystoupit a vzít to pěšky, plížením a plazením vpřed, skrýt se do remízků a likvidovat tanky diverzním útokem s plastickou trhavinou…

Na to, že jde “jen o střílečku”, je to volnost téměř nevídaná.

Ale na každé krasavici je piha. Na Crysis je taky jedna. No, piha – on je to docela velký flek. Pro mne, když jsem to hrál na PC, to bylo cosi, přes co vlak nejede. Taková ta pasáž “uvnitř”, jakoby ve stavu beztíže. Tam jsem se kamsi dostal, zasekl, dál to nešlo, vždycky mi došly náboje a nakonec mě chobotničky dostaly… Jasně, nakonec jsem se s cheatem za tuhle pasáž dostal a dohrál to, ale do té doby…

Zas na druhou stranu jsem si dal předchozí kapitoly několikrát. Vracel jsem se k nim. Měl jsem půl hodiny času, potřeboval jsem relax, tak jsem si prošel jednu kapitolu stylem “co nejrychleji”. Jindy zase “bez výstřelu”, ještě jindy “neobvykle”. Zkrátka “se to dá hrát”.

A nakonec tomu i tu pasáž uprostřed odpustíte. Když si koupíte i datadisk (Crysis Warhead), máte dalších iks hodin skvělého herního zážitku.