Doufám, že jsem všechna ta slova napsal správně a že jsem správně umístil pomlčky a dvojtečky. A pokud ne, tak doufám, že jste pochopili, o čem bude řeč.

Dragon Age:Origins (česky Prameny) mi loni na podzim a v zimě ukrátily dlouhé večery (viz a viz), takže jsem byl na datadisk s názvem Awakening (Procitnutí) poměrně zvědavý. Ne že bych to bez něj nemohl vydržet, to zase ne, byl jsem rozptýlen ACII, ale říkal jsem si, že bych se na pokračování rád mrknul.

Díky Jardovi, svářeči kytarových strun, jsem se mrknul. Rozehrál jsem to, pak jsem nějak začal hrát Saboteura, dohrál jsem ho, začal jsem hrát Assassin’s Creed I, dohrál jsem Awakening, odjel jsem na dovolenou, vrátil se z dovolené a zapnul zase ACI.

DA:O byla velmi pěkná hra a bylo milo v ní pobývat – alespoň ze začátku. Užíval jsem si do té doby nevídané interakce mezi postavami (jako že jsem takovou míru interakce do té doby já neviděl) a šíře příběhu a nelitoval jsem probděných nocí. Jo, zcela vážně, některá místa jsem procházel víckrát, abych viděl, co která volba udělá s kterou postavou a jak se vyvine sociodynamika skupiny. Míra ztotožnění s hráčem byla veliká a opravdu mi na některých spoluhráčích záleželo – tedy na tom, co si myslí a jak se s hrdinou přátelí.

Tak, a teď budu nemilosrdně spoilovat, protože jste to všichni už určitě dohráli, a pokud ne, tak to asi stejně nevadí.

Awakening není “Dragon Age 2”. Je to prostý datadisk k prvnímu DA:O, který přináší zase nějaké to dobrodružství v nějaké té fantasy krajině, tuhle elf, támhle trpaslík a vůkol šeré zásvětí. Zdá se vám to divné, když původní hra končila totální zkázou světa a rozpadem party? Mně se to zdálo taky divné, ale tvůrci to vyřešili kulišácky (a teď začíná ten spoiler): Původní oblast se jen stručně mihne v úvodu a celý datadisk se odehrává sice ve stejném světě, ale v jiných místech. Na ta původní, kde ještě ze země stoupá dým, se ani nepodíváte.

Zápletka začíná tím, že vás z nějakého důvodu nenechali v klidu dýchat v chajdě na břehu jezera, ale povolali vás do boje (ajo vlastně, jste Šedý strážce a máte nějaký doživotní úkol). Jdete, bojujete, a vybojujete si panství, které patří Šedým strážcům (řekl jsem si, že to celé budu psát zpaměti a nebudu se znovu dívat na děj; svůj důvod to má). Tam budete mít po celý Awakening svou základnu, svůj “domov”, pokud to lze tak nazvat. Tedy něco jako tábor družiny v původní hře, ale uprostřed mapy, z kamene a musíte tam pokaždé nejdřív dojít.

I v Awakening máte k dispozici partu kolegů, s nimiž vyrážíte na výpravy, ale z té původní tam může být jedna jediná postava (a ne, není to nikdo výrazný). Noví hrdinové jsou zcela noví, jiní, a ačkoli se tvůrci snažili partu ozvláštnit (ne, ani tohle neprozradím), tak mi nová parta připadá ve srovnání s tou starou poněkud mdlá a jednotlivé postavy nevýrazné, bez schopnosti zaujmout.

Ono je to možná nespravedlivé – v původní hře měli tvůrci obrovský prostor, na kterém mohli prokreslovat charaktery a cizelovat vývoj postavy… Co z toho se dá udělat ve čtvrtinovém čase? He? Pramálo. Takže se tvůrci rozhodli na jakýkoli takový vývoj rezignovat a nabídli nám postavy ploché jak Polabí se stereotypním modelem vývoje “tajemný cizinec – osobní úkol – bratr navěky”. Navíc zrušili veškeré techtle-mechtle a muchlování ve stanech – asi se jim nelíbilo, že se kdekdo zabýval romantikou a na zabíjení obrů kašlal.

Ergo Awakening zůstal přímočarý. Úvod, sehnání několika lidí do party, splnění jejich osobních úkolů, nějaké vedlejší úkoly, a najednou je vysbíráno, jedete hlavní dějovou linii, závěrečná bitva (samosebou epická) – a najednou přijde konec. Parta se zas rozpadne, ale mně to bylo taknějak šumák. Když mi na konci Mass Effectu 2 zahynula Tali, hrál jsem celou pasáž znovu, jen aby přežila. V Awakening by mi to bylo naprosto jedno – nějak jsem hrál, nějak jsem dohrál, aniž by na mne ty postavy výrazněji zapůsobily. Datadisk tedy nepřinesl nový výrazný příběh – jen nějaké to bitvení s nějakými lidmi, co hrdina potkal cestou.

Buďme spravedliví: Postava O Které Vám Nic Neřeknu je docela zajímavá a brát si ji do party znamená čas od času sledovat filosofické rozpravy mezi jím a ostatními, které sice nepobaví jako přestřelky mezi Morrigan a …. kýmkoli jiným, ale trochu rozptýlí a donutí k zamyšlení. Ale to je tak všechno. Zbytek mi připadal víceméně a plusmínus zaměnitelný. Škoda.

Děj hlavního příběhu je takový zásadní. Boj mezi dobrem a zlem a filosofování o moci a zodpovědnosti. Celou dobu je člověk udržován v napětí, v očekávání Zásadního Rozuzlení, a když k němu dojde, je to takové umňouknutí. Nevím proč jsem čekal něco velikého… Mohu si za to sám, nebo mě tvůrci přehnaně navnadili?

Ovládání zůstalo stejné, i inventář, přibylo několik nových zbraní a kouzel a jedna naprostá novinka, a tou je schopnost animální kohabitace. Nevíte co to je? To je schopnost být v jednu chvíli na tomtéž místě jako některé zvíře. Tedy přesněji: Být na tomtéž místě jako kráva. V praxi to vypadá takto:

Jak vidíte, hrdina stojí v krávě. Krávě to nijak nevadí, klidně si přežvykuje a vůbec nezaznamená, že jí krkem prorůstá mág. Samosebou, je to bug, ale je to bug tak výrazný, že mi to nedalo, abych ho nezmínil extra (na druhou stranu aspoň vidíte, že je hra odladěná celkem slušně, když zmiňuju takovouhle banalitu – to v Oblivionu se často neobjevila postava, kterou jsem potřeboval kvůli ději, a to je panečku jinší kafe pak…)

A abych jen nehaněl – ačkoli je děj poměrně plochý a pro člověka, který není fantasyfan, jako třeba já, místy i nezáživný a zdrcnutý do “pouhého rubání”, tak se s ním dá relativně dlouho vyžít. Někdy totiž vedlejší úkol zavede hráče do hlubin světa, kde se pohybuje další hodinu, dvě – a pak najednou vyleze a s údivem zjistí, že je jednak půl čtvrté ráno, a druhak že úplně zapomněl, že je v Dragon Age. Takže ano, hra jako taková má potenciál člověka chytit – ale ne svým příběhem, ani partou, ani napořád. Spíš prostředím a epizodicky. Naštěstí je těch epizod dostatek, takže celkový dojem byl poměrně kladný. Úhrnem tedy Awakening nepřináší žádné velké dění, žádný bohatý sociální život – ale co by člověk taky čekal od datadisku (možná větší integraci do původního příběhu s původními postavami, ale to bych toho chtěl asi moc). Hrací doba je přiměřená, herní systém se proti původní hře zásadně nezměnil (ani k lepšímu, ani k horšímu) a několik pasáží dokázalo i mne vtáhnout do děje. Jako hra za tři, ale přimhouřím oko, budu to brát jako datadisk, a dám dvojku s malým mínusem.

Awakening mají v Xzone za 749 Kč.