Dragon Age podruhé

Autor: Martin Malý 04. 01. 2010 1,466 COMMENTS Zkrácený odkaz

Tak jsem dohrál Dragon Age (a rozehrál první Mass Effect, abych věděl o čem bude ten druhý). Nějaké dojmy? Ale jistě… Pár připomínek ke hře a pár k české verzi bych tu měl…. Jo a – SPOILER ALERT!

Dohrál jsem Dragon Age, které jsem před časem rozehrál, a řekl jsem si, že si to zaslouží ještě jeden článek. Totiž, abych dokončil co jsem nakousl a abych nějak shrnul dojmy…

Minule jsem opouštěl hrdiny a hrdinky někdy v okamžiku, kdy měli za sebou dva velké questy a pár malých. Bylo to zajímavé, pro mne nezvyklé, bylo to zábavné a mělo to i přes hluchá místa spád. Po čase jsem se tedy vrátil, abych někam pokročil, a stalo se přesně to, co se stát nemělo.

Ne že by hra nebyla zajímavá, že by se v ní objevily náhlé chyby nebo že by přestala mít šmrnc. To všechno zůstalo, nezmizelo, ale ani se nezvětšilo. Zato se začaly projevovat některé únavné věci, které člověk při prvním intenzivním hraní nevnímá.

Tak třeba: V DA:O se chodí. Moc se tam chodí. Leckdy se jde někam splnit úkol a jde se “chrámem” (doplňte: jeskyní / lesem / čímsi), je to neustále na jedno brdo, akorát se liší ohavnosti, co se na vás v nové místnosti vyřítí. Nakonec to celé přes dvacet osm místností projdete, porazíte “master nasty”, splníte tím úkol – a co teď? Myslíte si, že půjdete zkratkou na mapu? No, to ne, to by byl kratší “gameplay”. Takže zkratkou projdete leda tak “o kus dopředu”. Pak jdete zpátky pouze přes dvanáct místností a dostanete se do “předsálí chrámu” (jiných jeskyní / paloučku v lese / čímsi před tamtím). To si celé projdete pozpátku až na začátek, a až pak šup! na mapu.

Z mapy jsem po čase rostl – či spíš z nutnosti neplodného pobíhání, abych se dostal někam, odkud ji mohu zavolat. Druhá věc, z níž jsem kvetl jak Elfí kořen, byl inventář. Z nějakého důvodu reagoval na stisk RMB jako trotl, takže prostá úloha “zahoď pět předmětů” se měnila v zoufalé klikání a zoufalé pouštění tlačítka myši. Být tím hrdinou z Dragon Age, fláknu se vším haraburdím do pixelového kopru, rozloučím se s kariérou hrdiny a odejdu do hor chovat ovce. I když bych si asi moc nepomohl, protože bych musel jít přes osmnáct nějakých místností a cestovat po mapě, což by byl zážitek neméně stresující…

Každopádně na drobné problémy je dobré znát stránku http://www.dragonagenexus.com/. Tam jsou různé addony a vylepšení pro Dragon Age, takže třeba inventář není tak běsný nebo figury nejsou tak prkenné. Můžete si třeba stáhnout mod, který se jmenuje příhodně “Project Beauty” a nahrazuje původní modely postav trošku realističtějšími (jak proboha mohou ženské chodit v brnění s poprsím velikosti 95F?) a původní textury trošku ostřejšími. Takže například Morrigan už nevypadá jako do hadříku přioděná Emo vychrtlina s dolním rtem napumpovaným kolagenem, ale jako do hadříků přioděná ženská s normálnějšími proporcemi.

I když je tedy pořád trošku, řekněme, “přelíčená”. To mi stejně řekněte – furt běhá někde po lesích (chrámech, jeskyních a čemsi), a přitom má pořád make-up perfektní a oční stíny jak od Diora. Na to až jednou přijdou výrobci kosmetiky, tak se máme v reklamách nač těšit (“Jsem na cestě už tři dny a pobila jsem patnáct kanců, osm válečníků a tři zplozence. Proto potřebuju mít neustále perfektní make-up! Jen kosmetické přípravky od Max Factor mi zaručí, že maskara neopadá ani po ráně kyjem a mé oční stíny zůstanou stále svěží, i když spím v jehličí s partou zarostlých pobudů a s hygienou to taky moc nepřeháníme…”)

Ten makeup, co?

Ale dost laciných fórků! Na vylepšené modely se zkrátka kouká líp a hra je s nimi příjemnější – a basta. Pokud to vaše PC utáhne, samosebou.

Jak jsem už zmiňoval, k Dragon Age je i česká lokalizace (což není tak neobvyklé) a český “průvodce hrou”. Tedy taková olbřímí bichle, kde je popsáno, co kdo kdy kde a jak (a s kým), jaká postava má jaké vlastnosti, jaké jsou ve hře bestie, jak je pobít, jak správně fungovat “v partě”, jak hrát, jak projít některé zapeklitější úkoly, jak se dostat ze šlamastyk a problémů, jak si hru užít, a vůbec je to takový ekvivalent “turistického průvodce”. Tudíž jednoznačně doporučuji si ho pořídit.

Teda vlastně tak jednoznačné to nebude. Ne že byste si ho pořídit neměli, to ano, ale připravte se na to, že v něm je sem tam chyba (například u procházení toho mostu, poslední krok, to je snad schválně špatně). Některé chyby jsou kuriozní – např. Shale je v průvodci “on”, ve hře pak “ona”. Sice je to golem a o pohlaví lze tedy vést spory, ale jednotný překlad by rozhodně nezaškodil.

Ono vůbec sjednocení překladů by bylo fajn. A nejen “průvodce vs hra”, ale i ve hře samotné. Jeden předmět je v dialogu nazván nějak, ale v inventáři ho pod tím názvem nenajdete. V dialozích se mluví o “hostinském”, vlezete do hospody, a tam stojí “barman” (jasně, detail – ale ruší!) Mimochodem ta hospoda se jmenuje v překladu “U rozežraného šlechtice”, ale v jednom popisu úkolu byla nazvána nějak naprosto obskurně – nepamatuju si přesně, ale bylo to něco jako “rozleptaný” (jako že “rozežraný kyselinou”).

Ale v tom celkovém množství textů (někde jsem slyšel naprosto šílená čísla v řádech milionů dialogových replik) je to opravdu prkotina (ale zatahá za oko). Každopádně před týmem z EA Games klobouk dolů, to jako všechna čest a žádná sranda, tohleto!

Tak to pojďme nějako shrnout. Jak tedy s Dragon Age po dohrání?

Hra není vůbec špatná. Je dobrá. Je hodně dobrá. Zážitek na dlouhé hodiny hraní. Bohužel ke konci už je to trochu otravné – máte pocit, že to zajímavé už se stalo a vy jen běháte dlouhými tunely a kosíte další a další nepřátele.

Jednoznačné plus je příběh. Je velmi dobře napsaný, a i když směřuje k určitému konci (a jak začnete plnit poslední úkol, tak už není cesty ven, všechno shoří a vy prostě MUSÍTE dokončit úkol, a basta fidli!), tak jeho vývoj závisí ve velké míře na vás a na vašich rozhodnutích.

Postavy jsou poměrně živé a lze jim “věřit”, takže si k nim můžete vybudovat vztah (nejen ten herní, ale i reálný, podobně jako k postavám v dobré knize nebo filmu). Například takový Alistair – na začátku jsme se drobátko nepohodli (něco s povražděním příbuzných), no a pak se to táhlo celou hru. Pak už jsem ho s sebou ani nebral na výpravy. Nakonec odmítl mou žádost, aby se stal králem, byl děsně ironický a uštěpačný, no a po volbách přišel o hlavu. Navrhoval jsem mírnější postup, ale královna si postavila hlavu, a tak Alistair o tu svou přišel. Musím upřímně přiznat, že jsem byl rád, že jsem se toho mamlasa zbavil. Nesedli jsme si. Totéž se Zevranem. Připadal mi taknějak slizký, a když na nás vybafla hlídka jeho bývalých kámošů, tak se k nim přidal. Inu, bylo to jeho poslední špatné rozhodnutí.

Ale v zásadě to skončilo dobře. Morrigan odešla kamsi do lesů a snad měla dítě, no a hrdina se usadil s Lelianou v malé chýši na břehu jezera, lovil ryby a poslouchal stále dokola Lelianiny písně, až ji nakonec jednoho deštivého odpoledne probodl mečem (Viridium, obouruční, úroveň 12).

I když to v předchozím textu mohlo vyznít jako že snad na DA:O nadávám, tak opak je pravdou. Dragon Age: Origins je hra dobrá a i přes výhrady, co jsem tu sepsal, stojí za to jí věnovat těch iks hodin – rozhodně to je lepší zábava než sledovat třikrát za sebou filmového Pána prstenů. Faktor znovuhratelnosti posoudit nemohu, teď mám rozehraný Mass Effect (tam je to totéž v bledě modrém, mimochodem), ale spíš bych sázel na “faktor hraní datadisků”. Inu, uvidíme.

Ať se vám líbí!

Staré dobré hry na GOG.com