“Ožeň se,” pravil jednoho dne Vembloud.

Bylo to poté, co jsem potkal Araneu, a co se mi svěřila, že se cítí “osamělá”. Celé dny klepe kosu v horách v nějaké svatyni, to chápu. Jenže mě followuje Lydie. Zatím táhne dobře, a i na pohled vypadá, přes tu hranatou tvář, tuhou jak po obrně lícního nervu, mnohem líp než Aranea.

Jenže oženit? To tak, já se ožením s Lydií, která až dosud věrně stála po mém boku v bojích a tahala věci, co jsem nepobral já, jako soumar. Už to vidím: Po svatbě zahodí brnění, usadí se, přestane běhat s mečem a bude držkovat, abych si našel normální práci, třeba stahoval polární lišky nebo pálil kořalku z lišejníku…

Na druhou stranu to má samá pozitiva a sociální jistoty. Psali v průvodci. Tak jo. Našel jsem si, co je k tomu potřeba, nasadil si amulet a poptal se Lydie, jestli třeba… aha, a nic! Prý se tam má objevit možnost “Hele, líbím se ti? Vemeš si mě?”, ale neobjevila se!

Vembloud tvrdil, že jsem asi něco nesplnil, co jsem splnit měl… Kdepák, Thane jsem, amulet mám. A když jsem došel za první husičkou ve Whiterunu, tak si mě chtěla vzít. Pečlivě jsem uložil a řekl: OK, dobrá, vezmu si tě. Došli jsme do kostela, kněz cosi prohlásil, a vzápětí novomanželka utekla dveřmi a zmizela. Asi samou radostí, že je pod čepcem.

Došel jsem zpátky do Whiterunu, tam nebyla. U sebe doma nebyla. Na trhu nebyla. V mém domě nebyla. Nebyla nikde. Vembloud mezitím našel někde, že to může být bug. Že mám počkat doma, a ona dorazí. Týden jsem tam čekal a nedorazila. Zmizela ze hry.

Víte, pokud je někde, u nějaké hry, napsáno něco jako “Although listed as possible marriage options, there have been many reports of some NPC’s (Lydia being the most common example) as not having the dialogue required for marriage. This can be fixed via the console, in which using the command “addfac 19809 1″ after clicking on him/her adds them to the potential marriage options faction.”, tak já jsem ten, který zažije tenhle problém, a navíc si ho ani neopraví, protože hraje na konzoli, a tam není console.

“There is currently a bug where you can’t marry her, even if you have the Amulet of Mara.”

“It’s a glitch, reload to just before your wedding ceremony. Then after you tell the priest, “Now and forever,” immediately skip the text and run to talk to your wife before she leaves the temple, and tell her to live at your house.”

“In some cases the NPC spouse disappears after exiting the Temple of Mara, unless you exit dialogue with Maramal and rush after them before they reach the door. If this happens, look for your new spouse in the spot where you first met; you can then talk to the person to decide where you’ll both live.” – Myslíte, že jsem ten some case? No samozřejmě že jsem!

—

Upřímně řečeno, to s tou svatbou je prkotina. Ale takových prkotin je ve hře celá parta. Doslova závěje prkotin. Některé z nich shrnul Dan Vávra. Já s ním naprosto souhlasím. Ovšem – je to hra. Člověk odpustí nějakou tu nedokonalost nebo lehkou (!) nelogičnost. Ale to neznamená, že tam nejsou, že nejsou vidět nebo že je člověk nevnímá!

Když jsem na Vávru odkázal, obdržel jsem krásný vzkaz na Twitteru:

“Kdo neumi poznat krasu Skyrimu nezaslouzi si muj follow @staryhrac @DanielVavra #unfollow”

V další diskusi padlo taky, že tam chyby sice jsou, ale ta hra exceluje v jiných ohledech (v jakých, to už nenapsal). Taky že “si Vávra dělá virál” (WTF?) “a ty ho v tom ještě podporuješ!” a na konci “Vávra zaujatě přestřelil. Je to vývojář her, tak by měl vědět, jak těžké je udělat to bez chyb”.

Prosím?

Je nespravedlivé říct o Skyrim, že je plný chyb (dle nejlepších Bethesdáckých zvyklostí), protože je to těžké udělat bez chyb?

Pardon, ale na tuhle logiku nehraju! Nejsem fanboy, nejsem nekritický, a když si za něco zaplatím, tak chci, aby to bylo bez chyb, a nezajímá mě, jak je to těžké. Nebo, kurva, někdo někdy kývnul zedníkovi na argument “No, je to nakřivo, ale víte jak je těžký postavit zeď rovně”?

—

Skyrim je dobrý zážitek, rozsáhlá  hra se svobodným pohybem, ale je to kurevsky zabugovaná hra s nedotaženým ovládáním. Soráč, fanoušci, tak to je. Není to první zabugovaná hra od Bethesdy, u nich je to pravidlo. Vydají něco, co je děravé a chybové, pak to patchují, a smysl to dostane až s neoficiálním balíčkem patchů, co vytvoří a poskládají nadšenci.

Ne, to nekecám. Hrál jsem na konzoli Fallout, a najednou přestal XBox reagovat. Hrklo ve mně, že se něco odpálilo, odešlo, pokazilo, protože tři měsíce předtím fungovala konzole stylem “Zapnu – hraju”. Pomohlo až vypnout a zapnout. Od té doby se mi to stalo ještě několikrát, a to v následujících hrách: Fallout 3, Fallout: New Vegas, Oblivion a Skyrim. Všechny od Bethesdy.

Ve Skyrimu jsem nahrál už… sorry, není tu počítadlo… aha, asi je timestamp u sejvů… třicet hodin. Během té doby se mi XBox zaseknul šestkrát. Otevřít nějaké dveře znamená, že s šancí cca 1:200 jste právě skončili a po resetu konzole budete pokračovat od posledního sejvu.

Dál mi vadí dabing. Ne to, že všechny postavy mluví pár lidí, to pal čert, ale vadí mi, když prokecávám jednu postavu, a ta mi odpoví čtyřikrát jedním hlasem a “civilně”, a napopáté svou odpověď zadeklamuje jak Radovan Lukavský, navíc úplně jiným, cizím hlasem. Několikrát se mi to stalo.

Další pruda: Uživatelské rozhraní. Ne že by bylo naprosto nepoužitelné, je jen zmatlané a příjemné asi jako Aukro. Viz třeba Skyrim’s Silly Choices. Co píše Vávra o třídění předmětů je pravda (najít, co je nejtěžší, a zahodit to, to je fakt fantazie). Mapě citelně chybí, ehm, mapa… Při potápění snadno podlehnete dojmu, že jste neutopitelní, protože nemáte zpětnou vazbu o tom, že by vám docházel dech. A tak dál.

Souhlasím s Vávrou i v tom, že ve Skyrim můžete dělat všecko, ale většina z té jakoby obrovské svobody nemá žádný efekt na hru samotnou.

Grafika? Když jsme si v dětství hráli na kosmonauty, byla pro nás tříkolka vzhůru nohama klidně kosmická loď. Zapojíme fantazii. Fantazie nám dovolí žít v umělém světě, užít si ho a nevšímat si toho, že mimika lidí je škaredě pochroumaná a stromy vypadají jako “protknuté polygony s texturou”. Ale, kruci, vidíme to tam. A čím víc tam toho je, tím víc musíme fantazii napínat. Paradoxně míň vadí to, že používáte “dračí křik” (to k fantasy patří), než takovéhle nedokonalosti. Skyrim je barevnější a pestřejší a jemnější a vůbec vypadá líp než Oblivion, ale obraz je jakoby přepálený (HDR) a lehce rozmazaný.

Navíc i herní principy jsou proti Oblivionu nějaké osekané, ne? Smlouvání s obchodníkama třeba… ne že by v Oblivionu nějak zásadně pomohlo, ale aspoň ta možnost byla. Ve Skyrim není, nebo jsem ji nenašel. Prostě přijdete do krámu, prodáte zboží, a nazdar.

Víte, všechno tohle člověk hře třebas i promine. Když si to chce užít, tak mu ani nic jiného nezbyde. Ale když řekne Lydii před soubojem: Tady počkej, pak vykostí čarodějnici, a po návratu na domluvené místo Lydie není, zmizela, je pryč, to nasere! Když zapadne mezi obří ledové, ehm, polygony bez možnosti se hnout, a jako na potvoru si nad něj stoupne vlk, takže ani fast travel nejde, to vadí. Když při jakékoli větší bitvě nemůže ani seknout mečem nebo seslat kouzlo, protože určitě trefí nějakýho spojence, a ten se nasere a půjde po něm (WTF? Ani zařvat “Sorry!” nepomůže, musíte ho zabít), to je vyloženě frustrující. (Prý pomůže zastrčit zbraně a tvářit se jako mírumilovný, povídal Vembloud)

V takových chvílích fláknete ovladačem, vypnete konzoli a jdete dělat něco smysluplnějšího. Třeba pálit kořalku z lišejníku.

Ale nakonec se ke Skyrim vrátíte, protože je to jinak slušná hra s rozsáhlým světem, kde si, když přimhouříte obě oči, můžete dosytosti užít mnoho zajímavých chvil. Jen nesmíte ani na chvilku vypnout fantazii, natož trpělivost.