Mass Effect 2 – první dojmy

Autor: Martin Malý 31. 01. 2010 1 COMMENT Zkrácený odkaz

Na druhý Mass Effect jsem se těšil od konce roku jak příslovečný harant na příslovečný vánoční stromeček. Zapěli jsme koledu, vrhnul jsem se pod stromeček, a tam… Ach! Ponožky, bunda a kulich!

Znáte to: Měkké dárky! Dárky, co byly tvrdé znamenaly stavebnici, knížku, něco hezkého. Jak byl balíček měkký, šlo o oblečení. Mass Effect 2 je malá knížka, zabalená do ručně pleteného svetru, vlněných ponožek a kulicha vzor “kohout” (“Nelíbí? Ale bude ti v něm teplo!”)

Krabičku s DVD jsem otvíral ještě na schodech, jak jsem se těšil. Hned za dveřmi jsem se vrhnul plavmo po PC, vrazil jsem DVD do mechaniky, spustil instalaci a z nedočkavosti jsem si přečetl přiložený návod. Dvakrát. Pak jsem vložil druhé DVD a přečetl jsem si návod potřetí. Konečně bylo nainstalováno! Spustil jsem hru, nastavil parametry (“všechno na maximum”) a kliknul na Hrát. Vyběhlo okýnko s hlášením, že mám nainstalovat nejnovější verzi PhysX. Kterou samozřejmě nainstalovanou mám, jen asi nějak divně.

OK, na DVDčku instalace byla, ale nešla spustit, hlásilo to “neznámou chybu”. Odinstaloval jsem starý PhysX. Instalačka proběhla o kus dál a oznámila “předčasné ukončení”. Smazal jsem zmínky z registrů: Předčasné ukončení. Grrr! Spustil jsem instalaci jako admin – předčasné ukončení. Kombinace zaříkání, nadávek a parametru /quiet nakonec pomohla, a já spustil Mass Effect 2.

Nastavil jsem si ovládání (od dob Dooma ovládám postavu šipkama a běhy, skoky apod. mám mapované na pravou půlku klávesnice), v tomhle je hra vstřícná i tím, že umožňuje zvolit alternativní rozložení (tedy pro každou akci dvě klávesy). Spustil jsem hru a začalo intro.

SPOILER ALERT! SPOILER ALERT!

Mohl jsem si ušetřit práci a načetl jsem si uloženou hru z Mass Effectu 1 – dostal jsem hned nějaké zkušenosti do začátku a hra se upravila podle rozhodnutí, která jsem v ME1 udělal, jako například kterého člena posádky obětovat, jestli vyhladit Radu, koho určit za člena Rady… A pak už jsem se jen díval na velmi působivé intro, při němž hrdina, tedy hráčova postava, tedy Shepard, padl (scéna jak z klasického Hollywoodu: “Pojď – nemohu je tam nechat – musíš – Ach!“). Tím hra skončila a následovaly závěrečné titulky.

Ne, dělám si legraci. Hrdinu samosebou oživili, a ten se vrátil, silnější, krásnější a ještě krémovější. Oživila ho lehce pochybná organizace, jejíž šéf mi připomínal Michaela Douglase, po dvou letech a s vynaložením spousty peněz. Což má samosebou rozumný důvod, protože je třeba zachránit Vesmír, a jelikož na to politikové dlabou a tvrdí, že hrozba neexistuje, musí se toho ujmout pololegitimní desperáti. Inu, známe to.

I v ME2 máte k dispozici partu společníků různých ras, pohlaví i schopností (jen jich je víc, ačkoli do každé akce s sebou můžete vzít zase jen dva). Hned první kolega je černoch – pravděpodobně někomu přišla původní parta, zahrnující čtyři různé živočišné druhy a tvory různých barev pleti, včetně modré, málo rasově vyvážená. Zůstalo zachované rozdělení na “povolání”, zůstaly i schopnosti (bojové, technické, biotické). Dokonce zůstali i někteří členové původní posádky, kteří se v mezičase po Shepardově smrti rozprchli všude možně a dělali ledacos. Kromě těch, co v jedničce zemřeli, potkáte, jestli dobře počítám, všechny staré známé z party i ve dvojce, a někteří se k vám mohou i přidat do nové party.

Děj je opět podobný jedničce nebo DA:O – začnete nějakým hlavním úkolem, naberete kolegy, pak dostanete vedlejší úkoly, na nich si nasbíráte zkušenosti a členy do party, no a když už máte úkoly hotové (což kupodivu netrvá dlouho), tak vyrazíte na finální Suicidal Mission, Cestu bez návratu atd., takže úkoly, co si nedoděláte do té doby, už nedoděláte vůbec. (V tom bodě jsem teď já, odehráno mám okolo 23 hodin.)

Změny

Proti jedničce jsem měl výhrady, ale nic nepřekonatelného. Ve dvojce vývojáři jako by mé volání vyslyšeli (che) a některé opruzoidní věci odstranili. Což je skvělé – zmizely třeba dlouhé cesty výtahem. Postranní úkoly jsou rozmanitější, lokace zajímavější, nikde jsem neměl ani na chvíli pocit “deja vu”. Dveře se otvírají mnohem častěji samy, jen pokud to má nějaký logický důvod, tak je musíte otevřít ručně. No a inventář… inventář není. Vůbec. Vlastně – skoro vůbec.

Zbraně se už nepřehřívají. Tedy, přehřívají, ale tak, že teplo je ukládáno do zásobníků, a vy musíte zásobníky měnit. Dalo by se říct, že V PODSTATĚ je to totéž co nabíjení v ostatních hrách. Principiálně naprosto. Možná ve třetím díle přijdou v Bioware na to, že když už používají klasický model zásobníků na střelivo a nabíjení, tak to mohou taky tak pojmenovat a může to tak fungovat.

Je vidět, že autoři intenzivně zapracovali na tom, aby odstranili největší nepříjemnosti, a za každou odstraněnou přidali nějakou novou. Ehm, bylo to na vás příliš rychlé a nečekané? Tak pojďme ještě jednou a pomaleji: ME2 má proti jedničce těch opruzů stejně, možná ještě o něco víc. To není hezké, že to takhle říkám hnedle… Abych vám dal čas tuhle informaci strávit, tak si půjdeme ještě chvíli vyprávět o pozitivech a neutrálních věcech.

Pozitiva

Hra je jednoznačně pestřejší než jednička. Na palubě lodi je víc místností, víc postav (včetně lodní psycholožky a osobní asistentky v jedné, a to velmi šmrncovní, osobě), máte k dispozici terminál, kde si můžete zkontrolovat stav posádky, stav technologií či  doručenou poštu (dokonce i v daleké budoucnosti chodí do schránky nabídky na zvětšení různých tělesných částí; pobavil mě “mail od matky” a potěšilo mě zjištění, že i pravnuk pana Patricka Chana má stále problémy s převodem velké sumy peněz z dědictví, a za pouhých 35.000 kreditů mi dá půlku).

Totiž vynálezy… Jak jsem už psal, tak inventář v ME2 nenajdete. Pravověrným hráčům RPG tahle informace asi stačí k věčnému zatracení, my, hráči pro radost, oceníme, že v Bioware přestali dělat něco, co dělat neuměli. Systém zcela nepřehledné haldy předmětů, vybavení a výzbroje byl nahrazen “objevováním technologií”, čímž se vše zjednodušilo a místo RPG to teď připomíná, řekněme, princip známý z jednoduchých RTS a la Command & Conquer. Získáváte čtyři základní prvky (platinu, iridium, palladium a “prvek nula”), a ty používáte k výzkumu. Na misi pak např. naleznete cizí zbraň, tu si oskenujete a za určité množství některého prvku vám vědci vyzkoumají, jak to bude fungovat. Stejně tak “vynalézáte” vylepšení lodi, výstroj, lepší technologie, které vám dají víc času na mezihry atd. Různá vylepšení se montují na zbraně automaticky, takže odpadá zdlouhavé šachování s inventářem. Hurá. Před každou misí si při výběru partnerů zároveň vyberete, kdo bude mít jakou zbraň. Obvykle všichni dostávají ty nejmodernější, co mohou mít, takže není potřeba dlouho kombinovat. Je to zjednodušení, ale zároveň to prospělo spádu hry.

Jsou i nové mezihry, které teď přeci jen připomínají víc to “hackování”, než ty barevné segmenty z jedničky. Zmizelo ježdění po planetách od anomálie k ložisku, místo toho přibylo skenování planet, hledání zásob prvků a jejich těžba z orbity. Což by bylo fajn, jen si u toho ušoupete myš a po čase vás to začne iridiovat. Teda iritovat. Další plus, na které budou pravověrní hráči nadávat, je možnost quicksave i po krátkých bojích. Ne po každém výstřelu, to ani náhodou, ale, řekněme, přiměřeně často na to, abyste nemuseli absolvovat už absolvované přestřelky zbytečně.

Nyní se nově mezi planetami létá (malá raketka ovládaná myší), což by mělo hru pravděpodobně zpestřit, ale ve skutečnosti je to poměrně samoúčelné, a zároveň zmizela možnost si planetární soustavu natočit a podívat se, jestli tam někde nejsou ještě nějaké planety. (Pozitivní je, že pokud máte na planetě / v soustavě splnit nějaký úkol, vidíte to tam napsané.) Navíc mě poněkud překvapilo, že kosmická loď odmítá dodržovat Newtonovy zákony nebeské mechaniky, a že je v pohybu pouze když zapne motory. Jakmile motory vypne, tak začne zpomalovat a za chvilku se zastaví. Pravděpodobně to je způsobené třením o okolní vesmírné vakuum, které, jak známo, zpomaluje. A to nemluvím o tom, že vesmírné lodi prolétávají kolem člověka s mohutným VŽUUUUUUM a že výbuch v kosmu připomíná velmi nápadně výbuch na Zemi (zpomalování odletujících částic), samosebou s doprovodem hromového BUUUUUM!

Čímž jsme se nenásilně dostali k věcem, co si dle mého soudu zaslouží pohanět. A není jich málo. Bohužel. Pojďme na to.

Negativa

Tak. Vesmír temně hučí, lodě zpomalují a vůbec se to občas celé chová víc jako druhořadý film než jako hra. Pro mne to jsou bohužel rušivé prvky, kterých si člověk všimne a které způsobují, že má od hry odstup a vnímá ji jako hru. Když parafrázuju výrok Vladimíra Kokolii: “Nedokážu do hry vstoupit.” Což je u her, které jsou když ne založené, tak aspoň orientované na ztotožnění s hlavním hrdinou a jeho rozhodováním, poměrně velké mínus. Přirovnal bych to asi k hrubým gramatickým chybám v zajímavé scifi novele: spousta lidí to nevnímá, ale náročnějšího čtenáře to ruší.

Normandie je v ME2 rozlehlejší. Přibyly například pánské a dámské toalety. Kdo si pamatuje Duke Nukem 3D, tak si jistě vzpomene na to, že šlo postavit se k pisoáru, stisknout tlačítko a hrdina si ulevil. U umyvadla si mohl i umýt ruce. Obojí byly párvteřinové animace. O nějakých 15 let později v ME2 přijde hrdina na WC a do sprch, a nemůže udělat nic. Naprosto nic. Ani spláchnout. Prostě se jen projde po WC. A to i třeba v klubu kdesi na Illiu – stál tam nějaký turian u pisoáru, takže evidentně pisoáry sloužily k jasnému účelu i tam, ale vy se se Shepardem vymočit nemůžete.

Přemýšlel jsem, kdy že Shepard svou potřebu vlastně koná, když už tam to WC je. Pak jsem si všiml, že občas v boji přestane reagovat na povely, a ve chvíli, kdy se má skrčit / uhnout / vystřelit, tak se nehýbe, stojí jako pika za bednou a kouká zasněně do kamery. To budou pravděpodobně ty okamžiky, co jiní řeší u pisoáru.

Nějak zmizela možnost “bodnout si špendlík do mapy”, aby si člověk pamatoval, kam vlastně jde, a aby ho to alespoň vedlo. Nevede. Nelze.

Zmizela, alespoň z mé hry, možnost “uložit screenshot”. Pomačkal jsem co se dalo, ale složka Screenshots zůstává stále prázdná, aby ji husa kopla. Proto tu není jediný obrázek, rozhodně to není proto, abych vám nekazil překvapení! A je to opravdu škoda, protože grafika je velmi, velmi pěkná a detaily ještěří kůže, panoramatických výhledů či mimiky stojí za to.

Dvakrát se mi stalo, že se Shepard ocitl nějakým řízením ošklivého osudu na bedně, z níž nemohl slézt. Zjevný bug; bohužel musíte pokračovat načtením poslední uložené pozice. Několikrát jsem narazil na nepřítele, který byl “vrostlý” do zdi a nemohl se hýbat. Naštěstí šlo ho zastřelit a ukončit tak trápení.

Za naprosto ojedinělý nástroj pro týrání hráče považuju v ME2 ovládání. Představte si scénu, kdy hrdina běží z kopce, přeskočí bednu a schová se za druhou. Máte? Každý hráč počítačových her ví, že to bude probíhat asi takto: Stiskne a drží klávesu pro běh plus pohyb dopředu. Hrdina běží. Doběhne k překážce. Hráč stiskne tlačítko skoku. Hrdina se plavně přenese přes bednu, běží dál, doběhne za druhou. Hráč stiskne tlačítko “Skryj se”, a hrdina se skryje. Jasné a pochopitelné, že? Ptáte se, proč to takhle rozpitvávám? No protože běh, skok i kryt je v ME2 na jedné klávese! Jako že to je jedna funkce. Tedy hráč drží mezerník a mačká “vpřed”, hrdina běží, doběhne k bedně a zarazí se (někdy ale doběhne a s elegantním skluzem zalehne za bednu, co jste mínili přeskočit). Hráč pustí mezerník a zmáčkne mezerník. Hrdina se skryje. Hráč zakleje, pustí tlačítko VPŘED, stiskne tlačítko VPŘED a zmáčkne mezerník. Hrdina skočí přes bednu a zarazí se. Pak se rozeběhne, vrazí do druhé bedny, hráč sakruje a mačká mezerník – a vtom se hrdina otočí, zasněně se podívá do kamery a na tři vteřiny přestane na cokoli reagovat. Chvilka pro tebe, Sheparde!

Možná to je úlitba konzolím, ale tohle se mi zdá moc i na hráče konzolových verzí. Každopádně pikanterie pokračují…

Jak jsem psal výše, tak ovládám hry nikoli pomocí WSAD a mezerníku, ale pomocí šipek, pravého Ctrl/Shift, nuly apod. Takže jsem si Univerzální Klávesu Pro Akci přemapoval na pravý Ctrl. Bohužel, tohle nastavení hra nedodržuje důsledně. Hrdina běhá, skáče, kryje se (a pravděpodobně i močí) na pravý Ctrl, ale v jedné z meziher s hackováním, kdy je potřeba zvolit kus kódu, můžete bušit na pravý Ctrl jak debil, máte smůlu. Funguje to pouze na mezerník. Proč, kruci? Protože mám RCtrl jako sekundární? A neměly by být rovnocenné?

Jak DA:O, tak ME1 měly výběr lidí na misi udělaný pěkně. Klikli jste na postavu, postava udělala krok dopředu a byla vybraná.  Klikli jste podruhé, postava zase zalezla. V ME2 kliknete na postavu, sjedete dolů a dáte VYBRAT. Pak zase vyjedete nahoru, vyberete druhou postavu, šup dolů a VYBRAT. Totéž v menu u terminálů apod. Kliknete na volbu, sjedete dolů, dáte “Otevřít”, pak zase jedete nahoru… Mám takové nepříjemné tušení, že to je “konzolové ovládání” a hra se ho důsledně drží i v PC verzi. Jenže bohužel nedomysleli, že na konzoli je “joystickem vlevo/vpravo + tlačítko výběru” něco jiného než “klikni vlevo nahoře – klikni vpravo dole”. Nezbývá než doufat, že autoři do prvního PC patche vynaleznou třeba doubleclick, protože tohle ovládání je opravdu příšerně otravné, myší jezdíte jak vzteklí a frustrace narůstá. Což není dobré.

Pořád ze stejného soudku je asi i nemožnost otevřít si deník, kodex nebo týmovou obrazovku stiskem klávesy – musíte přes ESC do hlavního menu a tam si vybrat. Pravděpodobně zase úlitba majitelům konzolí, co na těch svých vercích mají osm tlačítek…

Z kterého soudku je ale úžasná vlastnost, že zaměřování snajperkou se přeruší, když vám před ni někdo z týmu vleze, to netuším. V některých soubojích jsem přikládal snajperku k oku a zase ji odkládal, aniž bych si vůbec vystřelil.

Mezihra

Co se týče výhrad, tak jsme konečně – na konci? Kdepak! V půlce. 🙂 Druhá část začíná právě teď!

Hry od Bioware, co jsem za poslední půlrok viděl (ME1, ME2 a DA:O) měly jedno společné: Silný příběh. Příběhu bylo podřízeno mnohé a mnohé z něj vycházelo. Hrdina se setkával s dalšími lidmi, kooperoval s nimi, fungovaly tam nějaké vztahy, jednotlivé postavy se měly či neměly rády, charakterově se vyvíjely, jejich postoje se měnily postupem děje, zkrátka to vše fungovalo jako filmový příběh. Navíc s tou obrovskou výhodou, že hráč do děje mohl vstoupit a mohl některé věci ovlivnit. Bylo na něm, jestli bude drsný válečník pobíjející nepřátele, nebo jestli bude spíš diplomat, jestli se bude vyžívat v jednání s ostatními, jestli se bude snažit domluvit, jestli bude s členama party diskutovat a jestli s nimi bude mít dobré vztahy…

Tak, tohle všechno v ME2 zůstalo, jen se to trošku, řekl bych, posunulo. Hrdina může opět projevovat postavám náklonnost a i romantické scénky se odehrají (včetně setkání s “milostnou pletkou” z prvního dílu), ale někdy mi připadalo, že je zpracování až příliš filmové. Tedy ne filmové, to bych filmům křivdil. Spíš “telenovelové”.

Rozhovory postav jsou snímány “filmovou kamerou” – střihy, detaily, polocelky, kamera krouží dokola jak brundibár, hudba hraje dramatický doprovod a postavy do toho pronášejí klišé z laciného westernu. Velmi oblíbená je u tvůrců dramatická choreografie, známá jako “Ach, seňore Gonzálesi…” – žena cosi říká muži, a pak udělá dramatické gesto, při němž odvrátí tvář a zakryje si ji předloktím. Nemluvě o scéně, která se v učebnici “Režisérských klišé pro začátečníky” označuje jako “citově vypjatá scéna tváří v záď“: Jedna z postav vyskočí, chvilku přechází a říká u toho nějaké dramatické věci, a když dojde k tomu podstatnému, ke konfrontaci, k vyjasnění, k přiznání apod., tak se ZÁSADNĚ postaví k tomu druhému zády a kouká z okna / do skříně / do zdi. K tomu hrají smyčce.

Když to vidíte poprvé, pobaveně se usmějete, protože to je tak laciné a otřepané klišé, až to je k smíchu. Viděno ve spoustě (zejména špatných) filmů. Jenže když to vidíte poosmé, podesáté, a nikdo to neshodí vtipem, ale všichni se u toho tváří smrtelně vážně, jako že to tak prostě je normální, tak se vám až navaluje. Nebo vy snad doma takhle mluvíte? Dramatické scény zády k tomu, kdo vás má poslouchat? A to děláte proto, že jste to odkoukali z blbých filmů, nebo že vám to tak vyhovuje?

Pro lepší představu si přehrajeme běžný dialog ve stylu ME2:

Vy: “Koupila jsi, prosímtě, to mletý maso?”

Manželka: “Nekoupila… oni…”

Následuje dramatická pauza, při níž se manželka otočí zády k vám pomocí choreografického prvku Ach seňore Gonzálesi, opře se rukou o futro a dívá se kamsi za fíkus. Pak téměř šeptem dokončí:

“Oni… měli už zavřeno… Nestihla jsem to”

Kolem krouží kamera, smyčce burácí, budete mít místo karbanátků lečo!

A padá opona s nápisem “Loading, please wait”!

Takhle to ve vesmíru prostě chodí! K tomu si přihoďte několikeré slzení a emzáky šlechetné jak Mirek Dušín, a máte dojem kompletní. Zkrátka příběh, děj, tohle všechno je v ME2 perfektní, ale je to podáno tak neuvěřitelně lacinými výrazovými prostředky, že máte občas pocit, že se díváte na filmovou parodii na hrdinsko-psychologické filmy. Dojem mi to trochu zkazilo. A ještě si k tomu přidejte to, že se vám občas podaří přeskakovat v dialogu (mezerníkem, jak jinak?) tak dovedně, že se Shepard zeptá znovu na totéž (jako v jedničce: “prokecaná” varianta nezmizí), a celá scénka i s Gonzálesem se odehraje znovu! Dojem, že sledujete parodii, se nechtěně zesiluje. Blbější je to o to víc, že občas některá informace (“toho člověka najdete u klubu”) zazní jen jednou, a dotyčný vám ji už nezopakuje, kdybyste se rozkrájeli. Místo toho se ho můžete zeptat na cokoli, všechno vám předvede, stajná gesta, stejná slova – jen TU informaci, co jste zapomněli, se nedozvíte. Nenajdete ji ani v deníku, ani v nějakém “talk logu” (není).

Jo a na okraj tohodle toho dodám, že asarijská justikárka, tedy členka řádu, co se vzdává světského života a zasvěcuje život víře a spravedlnosti, což by člověk četl skoro jako “jeptiška”, se objeví v úboru, v němž vyzerá naozaj jako domina ze SM salónu (latexové kozačky na podpatku included!) Při první vhodné příležitosti jsem jí dal rozumnější oblek. Bohužel je pořád poněkud škaredá a má takové vodnatelné oči, což je škoda, protože ostatní asarijky jsou vyloženě pohledné dámy (to jsou ty modré s chobotnicí na hlavě). Smůla je, že zrovna tahle je kandidátem do party… ME2 by možná bylo lepší hrát jako ženskou postavu a laškovat s… Hej, to musím zkusit, jestli ženská hrdinka má místo psycholožky na palubě psychologa! 🙂

Čímž jsem si udělal takový oslí můstek k poslednímu tématu, a tím je česká lokalizace. Ta se v případě ME2 poněkud, ehm, no… Takhle: Mohla by být lepší. Je v ní spousta problémů, a tím největším je Bender.

Promiňte. Tím největším je GENDER!

Na počátku jakási vojanda, označená v titulcích jako “praporčík XYZ” (proč ne, to je OK), povídá: “Zachytil jsem signál…” A povídá to ženským hlasem. Považoval jsem to za překlep. O chvíli později jiná postava vyprávěla: “Shepard sundala ty mechanoidy jednou ranou” – to mě už zarazilo, a od té doby to jelo páté přes deváté, chvíli chlapi o sobě hovoří v ženském rodě, chvíli ženy v mužském, “Kapitáne, zásoby co jste zařídila…” Já vím, z rodem je při překladu do češtiny problém, ale tady to vypadá, že byl buď neřešitelný, nebo neřešený.

A další perly, co jsem chytil v překladu: V editoru tváře upravuju možnost “Čelo”, ve skutečnosti jde o obočí. “Střely do hlavy působí většině cílům poškození”. “Zbraň střílí velice pětiranné dávky”. Pěkný je i formulář při nákupu vybavení, kde jsem si dlouho lámal hlavu tím, proč je tam, kde má být cena a počet peněz na kontě, napsáno: “Autoři: 50 000, Autoři celkem: 317 000“. No protože “Credits”, že?!

Přeložit takové to hlavní bojové stanoviště jako Bojové Informační Středisko – BIS je pravděpodobně nechtěná shoda, která zarazí jen někoho.

Překlad je místy nekonzistentní s pojmy v ME1 (Zhu’s Hope byla v ME1 Žuova naděje).

Stylisticky mi vadilo míchání spisovných a nespisovných slov v jedné větě, ale naprosto tragické je vykání a tykání. Postavy spolu slouží na jedné lodi, znají se dlouho a tykají si, a najednou si v jednom dialogu začnou vykat. Není výjimka, kdy si dvě postavy během jednoho dialogu vzájemně několikrát potykají a opět povykají. Dokonce i v “romantickém dialogu” si postavy chvíli tykají a chvíli vykají, což je fakt, ale fakt divné. Nebylo by jednodušší, milý CZ LOC týme, prostě prohlásit, že ve vesmíru budoucnosti si všichni budou tykat? Určitě by to bylo snesitelnější než tenhle maglajs. Ostatně, v češtině se i Bohu tyká!

Pokaždé, když jsem vyjel výtahem na Normandii až nahoru, jsem si vzpomněl na Nejistou sezónu: “Kajuta Sheparda” a “Terminál velitele” – až půjdu po mostě Karla do divadla Národa na stěnu Čerta, uznám, že jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy! Přitom na jiném místě je to napsané rozumně: “Kapitánova kajuta”.

Z titulků mám zkrátka dojem jako z takových těch titulků k DivX filmům, co dělali nějací studenti technických VŠ v prvním ročníku na koleji.

No a už jen třešinkou na dortu běsného počeštění je drobná inkonzistence mezi volbou v dialogovém kruhu a tím, co pak doopravdy zazní. Z naprostých kuriozit jsem si poznamenal jen situaci z dialogu před odletem na opuštěnou loď, kdy se Shepard před odletem baví s nějakým správcem, který mu má připravit loď. Hra mi nabídla odpověď “Víte co je támhle?” Vybral jsem ji, a Shepard se zeptal: “Víte, co nás tam čeká?”

A víte, co nás teď čeká?

Závěr

Začnu od konce: Na update české lokalizace se, podle informací od distributora, intenzivně pracuje, doufejme že vyjde brzy. Existuje postup, jak do české hry strčit anglické titulky, kdyby snad měl někdo zájem či kdyby lokalizace dlouho nevyšla, tak ho tu zveřejním.

Hra má jednoznačně dobrý a zajímavý příběh, který je bohužel trochu upatlán leckdy patetičtějším podáním, než by se slušelo. Hře by rozhodně prospěla postava ve stylu Morrigan, která by dokázala dramatické chvíle odlehčit nějakou jedovatostí, aby se atmosféra pročistila a nebylo to celé tak vážné.

ME2 není špatná hra, ale říkám si, že možná to očekávání, co jsem si vybudoval před měsícem s ME1, bylo na škodu. Že jsem možná čekal moc. Že jsem čekal hru, co bude mít hlavně zlepšení, a pokud jsou tu zlepšení a zhoršení tak fifty-fifty, tak to vnímám jako krok zpět a jako jisté zklamání.

Příběh je vyprávěn tak, že i člověk, co první díl nehrál, pochopí oč jde; dialogy při setkání se známými mívají variantu “Na to si už nějak nevzpomínám…”, která spustí stručné vysvětlení. V tomto směru tedy rozhodně není třeba mít obavy.

Hra se mi zdá (budu se muset podívat, jestli to tak opravdu je, nebo jestli se mi to fakt zdá) kratší (možná jen svižnější) než ME1. Sice nejsem ještě na konci, ale už mám “vysbírané” postranní úkoly včetně DLC a čeká mě “let jedním směrem”. Na druhou stranu není nic “přehnaně dlouhé” a sice si musíte všude dojít, ale zase “jste tam co by dup”.

Verdikt je poněkud nejednoznačný: Hra není rozhodně propadák, ani vyloženě špatná. Je velmi slušná a dobře udělaná. Graficky vás čeká velmi příjemný zážitek, po stránce herní je ME2 vyvážená kombinace střílečky, chodičky a “interaktivního příběhu a la film”. Pokud jste hráli první díl a líbil se vám příběh, klidně si pořiďte i druhý, potěší vás další porce zážitků. Pokud máte obecně rádi příběhové hry, kupte si jej. Pokud si ale chcete koupit střílečku / RPG, tak vás možná ME2 zklame. A pravděpodobně se lehkého zklamání dočkají i hráči ME1, co se těšili na “mnohem lepší dvojku”. Na druhou strany, ty zápory, co jsem tu sepsal, jsou všechny. Zbytek hry je perfektní, skvělý, úžasný, příjemný…

Zklamání je opravdu jen lehké, hra je stále hratelná – ale zklamání to přeci jen (alespoň pro mne) v celkovém součtu je. I přes všechny ty výhrady, co jsem tu sepsal, má Mass Effect 2 tah a drajv a bude vás bavit. Jen budete mít čas od času dojem, že to někde skřípe, že to mohlo být lepší, a že to je docela škoda.

Ještě přihodím odkaz na české stránky komunity okolo Mass Effectu a na český blog Bio-World.

Mass Effect 2 si můžete koupit v XZone Mass Effect 2 -PC, Mass Effect 2 – XBox, dokonce i jako sběratelskou edici.

PS: Jardo, díky!

PPS: Tak nakonec zbývala asi hodina a půl “reálného času” k dohrání. A dobrá zpráva – na konci hry lze zvolit možnost “pokračovat” – zůstanete ve hře, vrátíte se do Galaxie a můžete si dohrát nějaké nedodělané věci či DLC. Ovšem všichni se tváří, že věci, které se už staly, se teprve stanou. Tedy například že se romantika teprv odehraje nebo že **** dále ***** pro ******!

Shrnutí

PlusyOdstranění mnoha problémů z ME1; pestřejší lokace pro vedlejší úkoly; zlepšení zbraňového systému; propracovanější příběh (některé budete fakt nenávidět); hra je svižnější a zábavnejší
MínusyOvládání je leckdy nedotažené; bugy mohou způsobit zaseknutí hráče; vyprávění místy pateticé
VerdiktKoupit. Jednoznačně chybu neuděláte.
Hodnocení
85%

Staré dobré hry na GOG.com