Včera ve 12.05 jsem vybalil z obří škatule XBox 360 a Kinect.

Kinect, kdybyste to nevěděli, vypadá jako silně opuchlý ovladač k televizi na stojánku.

Vše jsem pospojoval a začínám hrát.

12.18 Stále hledám baterky do gamepadu, což je takové to s čudlíkama a páčkama. Ještě minulý týden jsem dvě kupoval… :/

12.20 Po telefonátu manželce mám jasno: Baterky uklidila do šuplíku, kde nikdy žádné nebyly. Ale co, gamepad funguje, spouštím XBox. Prý se bude aktualizovat. OK.

12.35 XBox se doaktualizoval, vkládám DVD s Kinect Adventures. XBox oznamuje, že musí mít připojení na internet.

12.41 Našel jsem kabel a připojil XBox k netu. Oznámil, že musí stáhnout aktualizace.

12.48 XBox stáhnul aktualizace a oznámil, že bude instalovat aktualizace.

12.55 Po kratším nedorozumění se mi podařilo vysvětlit, jak je to s XBox Live účtem. Hra se spouští a oznamuje, že musí stáhnout aktualizace.

13.01 A hrajem! Kinect mě detekuje – ještě aby ne – já na něj mávám, všechno krásně funguje.

13.03 Volá manželka, aby mi řekla čtyři různé jedovatosti, jmenovitě: “Už ses probořil k sousedům při tom poskakování?”, “Jaký nábytek jsi už zničil?”, “Nerozkopnuls kytky?” a “Jsi živej?”

13.05 OK, jdeme na to. Sjíždím řeku na raftu, decentně vyskakuju (ten mrzák Kinect snad detekuje, jestli zvedám nohy z podlahy?!) a elegantními skluzy ovládám pohyb do stran

13.07 První kolo skončilo a na televizi se objevily moje fotografie. Poznámka 1: To musí jít někde vypnout. Poznámka 2: Hrát jen v trenýrkách není moc dobrý nápad.

13.30 Mám za sebou házení míčem, ucpávání děr v akvárku a další sjezdy po divoké řece. Pohyby začínají být jistější, tělo zaplavují endorfiny, to bude pohoda! Kde je Dance Central?

13.35 Podařilo se mi probojovat se skrz celofánový obal k DVD. Vkládám do konzole, spouštím – bude se prý něco stahovat…

14.00 Gá gá u la lááá… Zvládám celý Poker Face na nejnižší úroveň obtížnosti.

14.30 Leje ze mne jako bych padl do strouhy. Tančím na Funkytown a připadám si báječně štíhlý. Obávám se ale, že sousedé z protějšího bloku nevědí, že tančím a jsem štíhlý, a mají spíš dojem, že pozorují epileptického hrocha.

14.50 OK, máme tu ještě Kinect Sports. Krátký zápas s celofánem, DVD do mechaniky – a budeme stahovat a aktualizovat.

14.55 “Hru spustíte zvednutím rukou nad hlavu.” Fajn, to by mi šlo. Dělám taková ta vítězoslavná gesta, jako “jo, jsi fakt dobrej” a mávám davům na stadionu. Davy šílí. Sousedé z protějšího bloku otevřeli okno, aby měli lepší výhled.

15.30 Třikrát jsem vyklepl počítač v bowlingu.

15.55 Dvakrát jsem zvítězil ve stolním tenise. Soused odnaproti montuje na parapet dalekohled a sousedka drží v ruce krabici popkornu. Zavírám žaluzie.

15.59 Po prvním kole boxu odpadám. Bolí mě pravé rameno od smečování a od boxování. Dáme oddychovku – Kinectimals. Je to pro děti a je tam roztomilé gepardě.

16.15 Po stažení aktualizací se ukázalo, že děti milují dlouhá ukecaná intra, zatímco stojí před Kinectem. Inu, děti… Ale už mám vybraného společníka, tygříka bengálského, dobrodružství začíná!

16.20 “Naučíme se některé triky… Skočte, a tygřík skočí.” Odlepit nohy od podlahy je po boxu poměrně náročné. Neříkal někdo, že to je oddychovka pro děti?! “Zatočte se, a tygřík se zatočí…” Ufff, nejde se jen natočit, musím se fakt zatočit. “Naučíme tygříka trik Dělej mrtvého. Je to jednoduché, prostě si lehněte na záda!” S hekáním, sténáním a klením si lehám na záda. Oddechuji. Po chvíli zvedám hlavu a obhlížím situaci: na obrazovce je opravdu roztomilý animovaný tygřík, vykydlý na zádech, a do vzduchu si mává pacičkou, ale já se nezvednu. To vše pozoruje z gauče dobrman s výrazem anglického lorda. OFF! Nebudu tu pro srandu čoklům!

V sedmnáct nula osm mi to ale nedalo a zkusil jsem, jestli zvládnu tu Lady Gaga i na střední obtížnost. V osmnáct dvanáct jsem ji zvládnul, ale zároveň jsem dospěl k názoru, že HARD obtížnost nechám na jindy.

V půl osmé jsem se pokusil vstát z křesla, marně. Poprosím ženu, aby mě odkutálela k posteli a půjdu spát.

Ve třičtvrtě na osm přišla SMS. Psal Radek Hulán, jestli nedáme online volejbal.