Vždyť jsi úplně blbej, vždyť to každý ví… ale přesto mi to může připadat jako zhovadilost. Aneb Jak Assassin’s Creed III zapříčiní poškození lokálních prodejců her.

(more…)

Vítejte ve viktoriánské Anglii! Časy nejsou zrovna dobré, pane, řádí nám tu mor… Snažte se vyhýbt nakaženým, a pozor na krysy…

(more…)

Jednou přeci už musí přijít den, kdy zase vezmu do ruky ovladač a ponořím se na pár desítek hodin do nějakého hezkého herního světa… Zatím jsem ponořen do hry jménem Node.js a projektové řízení splašeného linuxového admina a pěti vývojářů. Žánr survival horror…

(more…)

A tak je to vždycky: Člověk se na něco těší, a pak mu do toho něco vleze… To potkalo v roce 2012 i mně…

(more…)

Letošní rok se zcela zjevně ponese ve znamení těšení na odpočívání při hraní, nebo tak něco. Už vyšlo / vyjde pár her, které bych rád zkusil, ale když se podívám do svých kalendáříků, vychází mi, že se k nim dostanu – moment – dvacátého šestého května odpoledne. A tak se můžu těšit naspoustu her, zatímco vy je budete mít už dávno dohrané…

(more…)

Po nucené pauze v prosinci a lednu jsem dohrál hlavní příběh ve Skyrim (a tucet vedlejších) a nastal čas to celé taknějak shrnout, popsat a doporučit dál. Čímž zároveň vyřídím tuhle herní kapitolu a už tu o pátém dílu TES od Bethesdy psát nebudu!

(more…)

Mám rád detektivky od McBaina. I Chandlera si s chutí přečtu. Sem tam i některou Agátu Christie, ale jinak moc ne. Totiž – aby mě zaujala detektivka, tak musí mít charisma, musí mít něco navíc, nějakou jiskru. Nenašel jsem ji třeba ve Francisovi, ani u Ellery Queena, ani u Rexe Stouta. A nenašel jsem ji snad v žádné filmové detektivce, s výjimkou Marlowa… A co herní detektivka? L.A. Noire vypadá jako detektivka a vypadá pochmurně, to by mohla být sázka na jistotu…

(more…)

Tenhle článek dávám speciálně na žádost některých čtenářů, kteří přes varování vysvětlení stále nějak nepochopili, jak je Old Player zaměřený. A to jsem si dal speciálně práci s tím, abych už samotným názvem, totiž “Old Player”, naznačil, o co že mi jde. Že nehodlám probírat staré hry, ale pocity starého hráče. Kdybych chtěl probírat staré hry, zvolím jméno “Old Games” třeba. Ale abych byl konkrétní, tak rovnou přidám příklad.

(more…)

“Ožeň se,” pravil jednoho dne Vembloud.

Bylo to poté, co jsem potkal Araneu, a co se mi svěřila, že se cítí “osamělá”. Celé dny klepe kosu v horách v nějaké svatyni, to chápu. Jenže mě followuje Lydie. Zatím táhne dobře, a i na pohled vypadá, přes tu hranatou tvář, tuhou jak po obrně lícního nervu, mnohem líp než Aranea.

Jenže oženit? To tak, já se ožením s Lydií, která až dosud věrně stála po mém boku v bojích a tahala věci, co jsem nepobral já, jako soumar. Už to vidím: Po svatbě zahodí brnění, usadí se, přestane běhat s mečem a bude držkovat, abych si našel normální práci, třeba stahoval polární lišky nebo pálil kořalku z lišejníku…

(more…)

Ve které jiné hře se vám podaří chodit rovnou po třech velkých městech (Konstantinopoli, Cařihradu a Istanbulu), a to na jedné mapě?! No? Navíc šplhat po místních památkách, létat po napnutých lanech a ovládat organizaci, kde stačí hvízdnout, a odnikud se materializuje horda kolegů na koních a zakroutí krkem nějakému Osmánci…

(more…)

Co se tu hraje?