Zombies must die!

Autor: Martin Malý 09. 06. 2013 1,990 COMMENTS Zkrácený odkaz

Bijte zombíka do hlavy, ohněm, mečem, osikovým kůlem proklajte mu srdce upíří i vampýří, rozstřelte ho brokovnicí, rozsekněte mačetou, skolte ten zásvětní šmejd kuší, a hlavně už s ním táhněte do temných bažin, protože to už ale brutálně saje!

Na rozdíl od svojí ženy chápu, že se ve hrách střílí, a že právě herní princip “střílení” je nejsrozumitelnější vyjádření prvku “úspěch za postřeh”. Na rozdíl od ní taky vím, že v mnoha mých velmi oblíbených nepadl jediný výstřel (Transport Tycoon Deluxe třeba, Portal, některé survival kousky, staré bludišťovky, sportovní hry, závody, …) Ale chápu, že to střílení je nejviditelnější a taky se proti němu dobře brojí.

Taky mám rád, když je ve hře nějaký příběh. Co na tom, že je to sto patnáctá varianta na “osamělý hrdina zachraňuje svět”. To pal čert, koho zajímá, že to je neoriginální, hlavně jestli to je dobrá zábava! (A dobrá zábava neznamená “hory mrtvol”!)

Vynechám střílečky s raketou, co letěla vesmírem nahoru / doprava, souboje tanků, letadel a podobné kousky. Vynechám i osmibitové 2D střílečky jako Rambo, Commando, Zelené barety, a vrhnu se až na 3D FPS – a začnu Wolfensteinem. Tam hráč střílel po vojácích (a po psech). Po Wolfovi přišel Doom a s ním “monstra z vesmíru”.

Monstrum z vesmíru má tu výhodu, že naprosto nijak neomezuje fantazii artdirektora a herního architekta – prostě navrhne třicetimetrovou obludnost, kterou skolí šedesát zásahů RPGčkem, a je to! Nastoupila éra her podle scénáře “Zemi zaplavil mimozemský šmejd” a monitory se pokryly zeleným slizem. U čistotnějších hráčů jen zevnitř.

Jenže když máte trošku ambice, tak si s mimozemským šmejdem nevystačíte. Hráč zkrátka neuvěří, že je to “jako ze života”. V RPG to snese, snese to i ve fantasy hrách a v RPG z vesmíru, ale co když vás múza tlačí a vy chcete udělat hru ze Země, kde bude protivník prozaičtější?

Tak určitě, nejjednodušší by bylo postavit do role protivníků lidi. To je docela uvěřitelné, netřeba žádných vesmírných divočin, hráč je spokojený, tak jaképak copak? No, etické copak! Jen tak zbůhdarma střílet do lidí, to je za hranou i pro rozumné hráče. Když střílet do lidí (ve hře, samozřejmě), tak k tomu musí být secsakra dobrý důvod. Tedy to musí být buď nepřítel, nebo padouch, nebo musí nějak bránit hrdinovi v postupu. I když hrajete třeba nájemného vraha, tak se vždycky dozvíte, že vyznačený cíl je minimálně překupník s kokainem.

Na tomto místě připomenu scénku z CoD:MW2, kdy hráč střílel po nevinných lidech na letišti, ale to byl extrém, a i když byl poměrně slušně vyargumentovaný a vznesl legitimní otázky, tak tato scéna vzbudila silnou vlnu nevole.

Jenže překupníků je jen omezené množství, mafiánů taky. Z nepřátel zůstali jen severní Korejci – obsadit jako protivníka Rusa nebo Číňana, oblíbený herní kanonenfutr z konce 20. století, si nikdo dneska už nelajsne, i když spousta záporáků má aspoň ruský přízvuk. No a reální protivníci z aktuálně probíhajícího sporu, totiž musulmanské bratrstvo, má zase velmi silné PR, podpořené spoustou lidí ochotných jít zapálit velvyslanectví, tak jsou jako nepřátelé ve hrách téměř tabu.

 

Nakonec nějaká bystrá hlava přišla na nápad: Použijeme mutanty, zombíky a upíry. Stejně jsou polomrtví nebo nemrtví, rozstřelit je vlastně není etický problém, tak nikdo nebude nic namítat…  A jedem! Zemi zaplavuje nemrtvý šmejd v ještě větším měřítku než u kosmického šmejdu. Kulhající a hekající zombie obsazují ulice, náměstí, tunely metra, prodejny her i monitory… Jupí, konečně totálně indiferentní protivník do her! Zombie může vylézt odkudkoli, klidně ze země, a nikoho to nezarazí. Vypadá skoro jako člověk, takže to není tak nerealistické. Nemá národnost ani pohlaví, tak se to nedotkne ničího jemnocitu. Designér je může pouštět na hráče po legiích, a když se mu zdá, že je nějaká lokace prázdná, tak tam jebne kýbl zombií, co vylezou z pixelového zásvětí a za mohutného “ééééháááááííííí” děsí hráče.

V Half-Life 2 byly zombie organickou částí. Měly své místo a svůj vlastní příběh. Byly rozšířením repertoáru protivníků (stejně jako mimozemský šmejd tamtéž). Totéž můžu napsat o Falloutu. Ale nemůžu to napsat o bambilionu dalších her, kde jsou zombie / upíři / mutanti hlavním (nebo dokonce jediným) nepřítelem. O hrách, které herní recenze uvádějí slovy “zombie apokalypsa”, “řežba mutantů” atd.

Myslíte, že jsou zombie jen herní klišé? Pardon… Klišé je hrdina, co zachraňuje Zemi, klišé je hrdinka s poprsím 90G a pasem 54cm v kožených minišatech, klišé je skřet ve fantasy RPG a vůdce gangu s ruským přízvukem, klišé je to, u čeho si řeknu “ach, zase…?!” – ale ne zombie! Postavit hru na tom, že kosíte zombíky, je gamedesignérská impotence, neschopnost vymyslet protivníka, co za to stojí, a dát hráči motivaci k jeho likvidaci. Zombie je v naprosté většině případů prostě jen zoufale neinvenční výplň do hry. Takový funkční ekvivalent montážní polyuretanové pěny.

A pokaždé, když čtu popis hry, která vypadá fakt pěkně, a dočtu se do místa, kde autor mimoděk zmíní, že protivníkem jsou jen zombie a mutanti, tak mám pocit, že jsem uprostřed dortu právě kousnul do té montážní pěny.

Fakt už jděte s tím bezpohlavním nemrtvým šmejdstvem do kopru! Nedík!

Staré dobré hry na GOG.com